neděle 2. srpna 2009

Nepomucký pasblind


Výlety na motorce jsou fajn. Výlety na motorce, kdy ani vlastně nevíte kam jedete, jsou ještě lepší. Nevěděl jsem co s víkendem, sedět doma se mi nechtělo a tady už to všude znám. Vapík byl s Čestmírem zrovna na závodech v Nepomuku a mě napadlo, že jsem vlastně nikdy pořádně nebyl v jižních čechách... Tak jsem sedl na DRko, za sebe přivázal spacák, do kapsy foťák a do kufru nedopitou flašku minerálky - co víc na výletování potřebujete?Plán byl jet směr Nepomuk a podívat se tam, kde jsem ještě nebyl - pokud možno bez použití dálnice. Směr byl klasický - Šternberk, Uničov, Mohelnice, Moravská Třebová, Svitavy, Havl brod, Humpolec, Pelhřimov... Někde na trase jsem potkal u krajnice Moto Guzzi Stelvio vedle kterého stála v motohadrech usmívající se cácorka, tak hned stavím a vidím, že její borec právě klečí u zadního kola a opravuje defekt. Pomoc ale nechtěli, že odtah už je na cestě, tak jsem zas nasedl a hurá dál. První regulérní zastávka byla v Pelhřimově - krásné město - škoda, že nebyl čas ho pořádně prozkoumat. Můj cíl bylo muzeum rekordů a kuriozit (www.dobryden.cz). Mají tam nejmenší motorku v ČR, kolo vyrobené komplet pouze ze dřeva, které uveze dospělého chlapa, třímetrový zubní kartáček a podobné hovadiny. Zakoupil jsem tam noblesní zimní čepku - to jsem prostě musel. Uvnitř jsem nefotil, tak si tam zajeďte sami a uvidíte, co jste ještě neviděli. Další zastávka byly Vrchotovy Janovice - obec celkem nepodstatného významu, ale v době nedávno minulé se stala domovem několika členům VSPK, kteří tam tvrdě negří za tvrdou českou měnu. Batovci a Mates tam jsou zrovna teď, jako druhý turnus, tak jsem je zajel psychisky podpořit, zkouknout úkáčka, a omrknout jak pokročila stavba. V tom jsem si vzpomněl, že kousek odtud se točil slavný film Vesničko má středisková - tak jsem to samozřejmě musel skouknout. V centru vesničky potkávám bandu střelců, kteří ani nevěděli, kde vlastně jsou, tak jsem jim tu novinu sdělil - k jejich veliké radosti. Fotím se u rákosníkova domku, omrknu bránu do JZD a sedám zas na stroj. Jsou třicítky vedra a fakt se to v těch hadrech na místě nedá... Při listování knížečkou s volnýma vstupenkama mě zaujal památník Vojna u Příbrami, kde byli vězněni političní vězni a těžili tam uran. Taky se tam točily některé díly Zdivočelé země. Zajímavé místo, tak jsem tam vyrazil. Škoda, že přijíždím 15 minut po poslední prohlídce. Tady jsem zas poznal, že na cestě je možné leccos - stojím takhle u motorky a přijde ke mně týpek v motohadrech s otázkou, jestli jsem Heki. Jasně že jsem. Ten Heki z MZ fora? Jo ten. Tak v tom případě já jsem SID z MZ fora, odpověděl týpek. Náhoda jako prase - a dvojitá náhoda je v tom, že SID je poslední kovaný eMZeťák, kterého jsem osobně do té doby neznal. Proto radím všem - mějte na motorce viditelně napsaný svůj nick, zažijete zajímavé příhody a budete šířit svůj věhlas :-D. Z Příbrami pokraučuju společně se Sidem rovnou na Nepomuk. Chceme ještě zajít navštívit zámek Zelená hora (z filmu Černí baroni) - ale je to tam zavřené, tak přejíždíme do depa závodů Nepomucký trojúhelník za Vapíkem a Čestmírem. Tady jsem někde Sida ztratil a ikdyž jsem na něj přes lidi z MZ fóra sehnal číslo, už jsme se nenašli. Snad dobře dojel. Dnešní den ujeto 490 km. Večer proběhlo nějaké pivko, koupání v bazénu, který je v depu zadarmo a výměna zážitků (Vapík a Čestmír zažili taky docela dobrodrůžo). Po noci, kdy jsem se v hvězdářském spacáku zimou skoro nevyspal, přišel den, který už tak růžový nebyl. Ráno to začalo tím, že v prvním závodě se na místě zabil jeden závodník. Bohužel i tohle patří k závodům na přírodních tratích :-( Nebyl už čas a ani moc nálada, abych zůstával na závody, které se kvůli téhle události dostaly do časového skluzu a tak jsem se rozloučil s racing teamem a valil zpět k domovu. Vzal jsem to znova přes památník Vojna a tentokrát absolvoval i prohlídku. Peripetie přišla někde u Benešova, kde začal rainstorm, jaký jsem ještě nezažil. Déšt a bouřka nevídané síly. Dešťové kapky bolely i přes motobundu, na cestě 5 cm vody, viditelnost nula a tvořila se kolona, která jela krokem - kombinace toho všeho měla za důsledek, že se v tom vůbec nedalo jet, tak stavím na nejbližší benzínce, kde dávám gulášek s dalšíma motorkářema, co tam zůstali viset stejně jako já. To už jsem byl durch mokrý a s vidinou, že to mám domů ještě asi 350 km, jsem se díval do budoucnosti se stejným optimismem, jako tanečník s dřevěnou nohou po pěti letech nucených prací (copyright Mazaný Filip). Plán jasný - dostat se na dálnici a jet po ní - jediná šance jak se v tom dostat domů živý. Naštěstí to na nejdelší české parkoviště (D1) bylo jen asi 30 km a pak už to šlo. Sice vznikaly kolony a byl velký provoz, ale motorka se vleze všude a dokonce už spousta řidičů pochopila, že udělají nejlíp, když mi uhnou abych mohl projet. Někde na Vysočině pak dokonce přestalo pršet a já najel zpátky do sucha a třiceti stupňů celsia - takže než jsem dojel domů, tak jsem i uschnul. Doma jsem byl 20:30 s 959 km za dva dny na tachu a dřevěnou prdelí v gatích. Vejlet jak cyp. FOTKY

PS: Fota ze závodů a depa dodá Čestmír (doufám, že i s reportem jejich cesty)

1 komentářů:

witeg řekl(a)...

Paráda! Opel Kadett jak cyp a fotky z robošské vsi s živými Baty k nezaplacení - 10/10