středa 13. května 2009

Brynza trip


Bylo nebylo, zatoužil jsem po chuti slovenských halušek a jelikož brynza z teska nemá grády, osedlal jsem big bike. Prve jsem se zajel ohřát do tradiční termokaluže Kalameny, prohlíd jsem si i vodopád ve vedlejší obci Lúčky (byl jsem tam stokrát a nikdá jsem tam nezajel, tak aby byla nějaká změna). Po obědě (fidorka) jsem to střihl zpátky na Růžomberok a zamířil směr Bánská Bystrica. Po 6 km mě praštila do oka cedule Vlkolínec Unesco. Nu což, znám to ze školy, času bylo dost, tak jsem za dvě eura zažil trochu kultury. Pak to šlo ráz na ráz - směr Donovaly a oprava silnice mě znechutily natolik, že jsem odbočil na naprosto noblesní dnes už nepoužívaný šotolinový průsmyk Velký Šturec a dal jsem si to tam i zpátky. Dále na Harmanec a přes průsmyk Šturec a noblesních 20 km, kde nebyl snad metr rovně zpět na Martin a Žilinu. Pod hradem Strečno jsem zakoupil půl kila brynzy a těšil se až si někde protáhnu záda. Podvečerní Makovské zatáčky už byly jen třešničkou na dortu. Jenže bylo pořád brzo, tak jsem to z Bečvy otočil ještě na Bílou a přes Staré Hummery kolem přehrady Šance na Ostravu a do Ričmondu za Česťou. Kdybych tam jak chuj nezakufroval, tak to mohlo být i bez ptaní se Ostravských babiček na cestu. Po luxusním gulášku u Česťi (Thangz) už nezbylo než vyrazit proti zapadajícímu slunku přes Hlučín a Dojče Kraváren zpět do Opavského depa. 580 km a bolavá prdel je výsledek tohoto vejletu. FOTKY

3 komentářů:

witeg řekl(a)...

Report jak tři brna, hej ale měl jsi zabrat toho kocura zblízka bo to je rarita, ten spolu s švábama přežije atomovou válku :)

Milča řekl(a)...

úža

Heki řekl(a)...

wtg: Ten kot vypadal, že ho bleskem můžu zabít, tak jsem na to šel opatrně. Ale fakt je, že takové tvory zocelila ulice a jsou už prakticky nesmrtelní. To nemluvím o tom framykoinu, kterým ho dopuje česťův děd :-D