středa 21. listopadu 2007

Yosemite route trip skoro dokončeno

Dlouho slibuji mnoha lidem že hodím na net nějaké foto z mího počínání za velkou louží a taky chci samozřejmě zamachlovat..
Jako první várku jsem sem hodil fotky s mého asi největšího a nejlepšího vejletu co jsem podniknul s mojím houmim Alanem.

Na začátku června 07 jsem vyjeli z Albuquerque směr Salt Lake city. Tady jsme zakalili v city of Mormons z Alanovím strykem kterého jsem bohužel nevyfotil. Byl to šilený děduda který v tomhle městě, kde se skoro nedá koupit alkohol kvůli mormons, měl sklípek plný chlastu koupeného za levno v indiánský rezervaci. Takže jsme vypili pár lahvinek jeho vlastnoručně vyrobeného ovocného vína a potom šmírovali sousedy dalekohledem na vojenské sniprovce kterou se v průběhu party začal chlubit. No každopádně byl strašně přátelský a říkal že až se příště ukážu v Salt Lake city ať určitě dovezu tu plum brandy a že můžu chrápat uněho, use his sister and etc. Jinak Salt Lake city je úplně nádherný město. Ze všech stran jsou hory, které vypadají jako Alpy a vůbec celý Utah byl asi nejhezčí stát který jsem ve státech navštívil.
Po doplnění zásob vína a píva strejcem (za který by nás zatkly, kdyby nás stopli cops) jsem se vydali směr Yosemite. Jeli jsem přes Nevadu. Hned za Salt lake začala nekonečná poušť. Taková ta krajinka která na fotce vypadá mazec ale když tím jedete 18 hodin tak si říkáte co jsem na tom kurva kdy viděl?? Tady jsem jeli ai kolem takových tech solným jezer, kde ti blbečci jezdí rychleji než zvuk jezdi. Vedro jak cip, sem tam se taková ta křak koule překutálí přes high way a my, valící 85 mil v hodině potící se jak cip bo přece nebudem používat klímu když je to tak drahé.
Jo ještš jsem vám neřekl o našem korábu. Woody- rok výroby 82 myslím. Bylo fantastický fáro. Byli jsme jako praví hipíci. Kufr nešel zavřít, protože se nám den před odjezdem pokazil takže všechen horolezecký vercajk asi tak za 3 tisíce dolaru byl neustále kmání. Okýnka byla zalepena lepící páskou. Ty už dávno nefungovala. Celkem závažný problém byl, že nesla palubní deska. Rychlost jsme určovali podle gps ale to nebylo tak důležité. Spíš byl průser, že jsme nevěděli kolik je tam benálu. Celkem to byl adrenalin míjet ceduli NEXT 120 MILES NO GAS STATION v Nevadské poušti. Ale tak přežili jsem.
Po dni cesty jsem dojeli do RENO. Říkají mu malý Las Vegas, ale opravdu malý. Za Reno jsme chrápali v lese kde už byli medvědi a šišky jak hlava. Druhý den ráno jsem se ještě cestou stavili u asi nejhezčího místa Nevady a to bylo Tahoe lake, které leží skoro na hranici s Californii. Celé pohoří které je na této hranici je bomba. Potom sme už frčeli do Yosemit.

Když vjíždíš do samotného údolí, tak první co na tebe čučí je El Capitan. Nejde vůbec popsat jak je to vysoké. I když pod tím stojíš tak vůbec nemáš ponětí. Až když si najdeš nějakou malilililinkatou barevnou tečku která se trošku hýbe tak zjistíš že to je kurva velké. Ubytovali jsme se tady v Capm 4- asi nejznámější horolezecké místo na světě. Jsou tady největší žíjcí horolezecké legendy, horolezci z celého světa a taky bezdomovci kteří mají vercajk za 20 tisíc a lezou cele léto v tomhle ráji tisícimetrových spár a komínů. Každý večer se Camp 4 promění v brutální párty na kterou se sem tam přijde podívat medvěd. Večer u ohně můžete potkat hipika který byl na woodstocku a domluvit se sním že zítra půjdete lézt Separate reality. Nejlepší lidi co jsem ve státech potkal byli určitě tady. Lezli jsme tady skoro 3 týdny. Alan vylezl Lurking Fear na El Capitana. Já jsem nakonec na EL Capitána nelezl. Po dvou dení cestě South Face na Washington colum sem mi moc nechtělo. Bylo tam na mě moc Aid Climbing- (kdo neví co to znamená ať si to přečte jinde). Bigwall v yosemitech je úplně jiné lezení než jakékoliv jiné. Ze 30 délek na El Capitána se neleze ani jedna čistě když si nedáváš 5,14 jako nic. Pořád visíš v žebříku na pofiderně umístěném stoperu a říkáš si „když teďka mrdnu tak se proletím jak cip.“ Tetka mě to trochu mrzí že jsem El Capa nezkusil ale tehda mě zlákala vidina lezeni toho nejlepšího, vícedélkového, spárového lezení, o kterém jsem slyšel. Asi jsem udělal dobře. Tetka když jdu kolem hudysportu tak vždycky vidím aspoň jeden plakát s cestou kterou jsem lezl a můžu machrovat.

Po týdnu a pul pobytu v údoly jsme se rozhodli udělat si vejlet do San Francisca. Frisko je asi 3 hodiny cesty z yousemit. Za zmíňku z cesty akorát tak stoji větrné elektrárny co jsme cestou potkali. Bylo jich tam fakt fest. Vůbec jsem z toho nechápal. Asi 10 kilometru kolem dálnice byly vrtule kam oko dohlídne. Než vjedeš do samotného friska tak musíš projed Oakland. Kohokoliv jsem slyšel o tomhle místě mluvit tak mi říkal, že tu je to fakt ostré. Tam to bude asi takové, že když vlezeš do nějaký čtvrti a nemáš kšiltovku nasazenou podle přesného uhlu, který určuje mstní gang tak ti ustřelí palici. Rači jsme se tam ani nezastavovali a frčeli rovnou do města buzíků.

Frisko je na poloostrově takže se na něho přijíždí po těch mostech který všude tak opjevujou. Jak jsem projížděli ten most tak jsem pustil do radia song „San Francisko“. Bylo to fakt cool :D, akorát Alan mi nadával do buzíků a dicksuckeru bo takové ty teplé rolničky prej moc nemá rad. První věc co jsme navštívili byla China town. Ty byl fakt mazec. Všechno bylo čínsky a vlezlí prťaví číňani prodávali snad všechno nepotřebné, na co si člověk vzpomene. Nejvíc mazec je že se nemusí stydět zato, že to je made in china. Samozřejmě jsem nakoupil relaxační koule a hrnky na sake které je mimochodem dost hnusné. Potom jsme se ještě chvíli courali po down townu a pomalu se začalo stmívat. Vůbec jsme nevěděli kde chrápat. V Evropě můžeš chrápat kdekoliv, když jsi trochu oprsklý, ale ve státech je to o hubu. Všechno někomu patří a věřím tomu, že kdyby nějakej redneck objevil před barákem dredatého blbečka, který koktá anglicky, tak mu klidně ustřelí hlavu dvojitou dávkou soli jak v tarantinově movie. Na mapě friska jsem našli na vedlejším poloostrove nějaký fosert, tak že to zkusíme. Bylo to hned za tím červeným mostem Golden Gate. Když jsem přejeli most tak už byla tma jak cip a taky brutální mlha. Sjeli jsme z dálnice a vjeli do toho lesa. Jeli jsme tak po 150 metrů vysokém útesu asi dvacítkou, protože šlo vidět prd. A vtom se před námi objevila nějaká věc. Nejsem moc lekavý, ale tehda jsem se málem posral. Před námi stál dvou metrový jelen a tak tak, že jsme do něho nenapálili. Zabrzdili jsem asi metr před nim. On jenom otočil hlavu podíval se do záře leflektorů, chvilku čuměl jak puk a pak pomaličku odkráčel. Vypadal úplně jak nějaký duch. Asi po 20 minutách jízdy jsem dojeli na malinkou pláž. Vždycky byl můj sen chrápat při buráceni moře, tak jsem to šel obhlídnout. Na pláži jsem potkal nadrané surfaře, kteří mi řekli že tu jezdi rangeří a že by mě taky zato mohli zašit. Tohle je na Americe absurdní. Všichni se mě ptali co si myslím, že je největší rozdíl mezi USA a Evropou. Když jsem se ho na totéž zeptal já, tak i když ani v Evropě nikdy nebyl tak odpověděl, že si mysli že v USA mají hafo svobodu. Ale hlavně, že se ve státech nemůžeš vyspat ani v lese. Vždycky jsem jim nato řekl že jsou blbečci a že s národem, který měří v metrickém systému palců a stop se vůbec nebudu bavit. No nakonec jsme našli nějaký odpočívadlo kde jsme to spaní riskli. Když jsem se ráno probudil tak vedle mě stál zas ten jelen. Chvilku jsme na sebe čuměli a pak jsem šel chcat. Čůral jsem dolu z útesu a dole viděl Alcatraz..
to be continued...
Jo ještě něco. Já na pravopisné chyby nehraju, a určitě jich tu bude fest bo jsem chuj na psani tak si laskavě odpuste komentáře, že tam nemám čárku a tak. S tím běžte d
o PJERDOLE. Taky přepisy z Angličtiny jsem moc neřešil. jo a fotky jsou tu.

1 komentářů:

witeg řekl(a)...

Boží :D
A ten jazyk... To je prostě srandovní to číst. Jak srandovní? No nevim, prostě srandovní :D